Sticky AD
Banner se nachází ve spodní části stránky, při scrollování zůstává na stejném místě. Neodtéká se stránkou.
Banner se nachází ve spodní části stránky, při scrollování zůstává na stejném místě. Neodtéká se stránkou.
Jinak tomu nebylo ani v roce 1987, tedy před třiceti lety. Zatímco Československo bylo ještě za tzv. železnou oponou a pod obchodním jménem Favorit jakožto nejmodernějšího výkřiku socialismem zdecimovaného hospodářství, na „západě“ ve Frankfurtu hýřily kapitalistické automobilky novinkami, o kterých se českým motoristům ani nesnilo. Pojďme si tedy některé blíže představit.
Tuningová dílna AC Schnitzer začala s úpravami vozů BMW právě v roce 1987. Založili ji Willi Kohl a Herbert Schnitzer. I když zde byly vazby na závodní tým Schnitzer založený v roce 1967, oficiálně se jedná o nezávislou dílnu. Ve Frankfurtu v roce 1987 ukázal úpravce model ACS7, což byla vlastně vyladěná a vůbec první produkční vůz této dílny.
Zvláštní je, že o prvním upraveném voze ACS7 není k dispozici moc informací. Vlastně jen víme, že tahle sedmička obdržela snížený a trochu přitvrzený podvozek, širší pneumatiky a laděný výfuk. Pod kapotou byl řadový šestiválec 3,5 l o výkonu 245 koní (o 25 víc než sériový model), který dotlačil tohle auto na 100 km/h za 7,5 s (o sekundu rychleji než série) a rozjel ho na 248 km/h (série na 235 km/h).
Ve Frankfurtu také zažil premiéru luxusní sedan 164, který vydržel na trhu až do roku 1998. Platforma „Type Four“ posloužila například i Lancii Thema či Saabu 9000. Vrcholnou motorizací Alfy Romeo 164 byl šestiválec 3,0 l o výkonu až 230 koní ve své poslední verzi.
Pod kapotou byl i turbodiesel o objemu 2,5 l a přeplňovaný benzinový dvoulitr, později dorazil také přeplňovaný benzinový dvoulitrový šestiválec. Celkem se vyrobilo přes 273 000 exemplářů modelu 164, dokonce se vůz vyvážel i do USA. Ve své době uchvacoval velmi moderní výbavou, nechyběly elektrické sedačky a futuristická palubní deska.
Roadster BMW Z1 působil jako zjevení. Vycházel z konceptu, který nakreslil designér Harm Lagaay. Asi nejpřekvapivějším prvkem byly originální dveře, které zajížděly do bočních prahů. BMW Z1 bylo založené na řadě 3 E30, ale dozadu dostalo nápravu Z, která se později objevila na moderních BMW, jako třeba na řadě 3 E36.
Vyrobilo se ve velmi omezených počtech, neboť stálo poměrně tučných 83 000 německých marek. BMW Z1 mělo jako první BMW projektorová světla HID a zajímavostí byla i kompozitová karoserie, která se dala za necelou hodinu kompletně rozebrat a vyměnit. Vůz mohl teoreticky jezdit bez ní, nebyla nosným prvkem. Celkem bylo vyrobeno 8000 kusů BMW Z1, všechny s řadovým šestiválcem 2,5 l a volantem vlevo. Dnes je to nesmírně ceněný sběratelský kus s rostoucí hodnotou.
Koncept Daihatsu TA-X80 bylo futuristické dvoumístné auto demonstrující možnosti moderních návrhů pomocí CAD designu a aerodynamických simulací v počítači. Zároveň se jednalo o oslavu 80 let značky Daihatsu. Veřejnosti se vůz ukázal také na autosalonu v Tokiu, ale k vidění byl i ve Frankfurtu jako zajímavost.
O pohon se staral dvouvačkový čtyřiadvacetiventilový šestiválec 1,0 l s přeplňováním, který měl demonstrovat vizi ekologického motoru budoucnosti. Litrový motor s turbem? Jak vizionářské Daihatsu bylo… I když nějak se za těch třicet let poztrácely tři válce.
Ikonickému supersportu Ferrari F40 jsme se věnovali již v samostatném článku, takže jen ve zkratce. Jednalo se o vůz, který vznikl z nouze, neboť Ferrari mělo rozpracovaný prototyp závodního speciálu pro kategorii, která byla zrušena. Nakonec bylo rozhodnuto, že z konceptu vznikne silniční model.
Ferrari F40 pohání přeplňovaný osmiválec 2,9 l o oficiálním výkonu 478 koní, ale na brzdě většina aut ukázala výkon v rozmezí 480 až 550 koní. Ačkoli Ferrari plánovalo vyrobit pouze 400 kusů, celkem vzniklo 1311 exemplářů. I přes to cena tohoto modelu posledních pár let raketově roste.
Ford Aerostar byla řada rodinných podobná například Chrysleru Voyager, kterým začala růst v Evropě popularita na konci 80. let. Ve Frankfurtu se ukázal koncept luxusního MPV, které sestavil evropský Ford a dílna Ghia ve dvou funkčních exemplářích. Pod kapotou měly šestiválec 3,0 l řady Vulcan a čtyřstupňový automat.
Koncept nabízel vzduchový podvozek, plně automatickou vícezónovou klimatizaci, pneumatiky runflat, nastavitelné pedály, elektrický posilovač, ABS, kontrolu trakce, předpínače bezpečnostních pásů, elektricky ovládané dveře a také třeba aerodynamické clony v chladiči. Nechyběly ani parkovací senzory nebo pokročilý palubní počítač a diagnostika. Prakticky všechny tyto prvky se objevily na pozdějších Fordech.
Že je název Portofino jen výsadou nového kabrioletu Ferrari? Nikoliv. Právě ve Frankfurtu se před třiceti lety ukázal tento koncept automobilek Chrysler a Lamborghini s velice originálně řešenými dveřmi. Vystavený exemplář nesl loga Lamborghini a používal techniku z modelu Jalpa včetně osmiválce 3,5 l o výkonu 226 koní s pětistupňovou převodovkou.
Zatímco Lamborghini dále tento koncept nerozvíjelo, Chrysler designové prvky konceptu „forward cab design“ použil u budoucích modelů řady LH, která se vlastně vyráběla až do roku 2004. Zajímavostí je, že v roce 1991 byl jediný prototyp vážně poškozen při přepravě, ale Chrysler ho nechal za asi 300 000 dolarů opravit a dnes je vystaven v ředitelství automobilky v Michiganu.
Mezi známé a populární úpravce patřil v osmdesátých letech také Irmscher, který se věnoval hlavně vozům Opel. Vedle běžného programu představil na autosalonu také koncept Opelu Manta, který se ale nikdy nevyráběl. Irmscher ovšem některé prvky z konceptu použil u dalších upravených vozů.
Irmscher funguje od roku 1968 a vedle tuningu, jehož sláva vrcholila v Evropě právě na přelomu 80. a 90. let, se věnoval také motorsportu, a to rally i okruhovým závodům. Nástupce ve formě Opelu Calibra už měl pohon předních kol.
Dalším exponátem z Frankfurtu byla modernizovaná verze lehké dodávky Mercedesu, modelu MB 100. Jedná se v podstatě o předchůdce dnešního modelu Mercedes-Benz Vito. První generace Mercedesu MB100 se vyráběla ve Španělsku v letech 1981 až 1996 a vznikala i v licenci jako SsangYong a Deawoo Istana.
O pohon se staraly dva benzinové čtyřválce 2,2 nebo 2,3 l či dva turbodiesely. Čtyřválec měl objem 2,4 l, pětiválec 2,9 l. Standardem byla pětistupňová manuální převodovka. Představení ve Frankfurtu v roce 1987 značilo, že se vůz bude prodávat právě i v Německu. Šest let před tím totiž mířily dodávky MB100 na jiné trhy.